Kaňka na závěr, Čáslav však krajskému přeboru vládla

Jasně nejlepším týmem soutěže byla Čáslav, která do kraje spadla po letech ve vyšších soutěžích, kdy dokonce jednou vykopala postup do nejvyšší soutěže. Vzpomínáte ještě na éru pod dnes tak velebeným koučem Miroslavem Koubkem?
V Čáslavi se povedlo víc věcí najednou: udrželi tady silný kádr, ten má dobré vedení a hráči rychle pochopili, že když máknou, budou zbytek startovního pole přehrávat. Tak se i stalo a nic na tom nemění ani víkendová kaňka do pohádky v podobě prohry 0:4 v Psárech. Tam prostě svěřencům Romana Kučery nešlo nic, zahodili i penaltu a inkasovali jediný podzimní výsledkový direkt. „Jednou to muselo přijít, že dostaneme za uši. Při pohledu na tabulku ale nemáme důvod k nespokojenosti. Jen jednou jsme prohráli a jednou remizovali,“ hodnotí podzim Roman Kučera.

O čtyři body méně než zimní půlmistr nasbírali druzí borci Velimi. Tenhle klub se necpe do Česka, ale fazonu v kraji si udržuje a už několik let patří k totální špičce přeboru. Svěřenci Radima Truksy měli nejlepší obranu, dostali jenom 14 branek, ale na rozdíl od minulých sezon nezáří v útoku, přestože v létě přivedli z Kutné Hory kanonýra Křelinu. Dali jen 30 branek, na někdejšího bombarďáka Jíchu totiž ještě Libor Křelina nedosáhl a z jeho čtyř branek byla nejdůležitější ta poslední, jíž vystřelil o víkendu týmu výhru nad Nespeky.

Rapid Psáry vstupoval do soutěže jako nováček, ale zároveň se vědělo, že disponuje řadou kvalitních hráčů a že by měl patřit k lepším mužstvům. Začal trochu dietně, ale postupně se rozjížděl. Dvojka Pouček – Krasnyanyk nastřílela celkem 25 gólů (15 resp. 10), téhle dvojce mohla tak tak konkurovat útočná vozba Čáslavi. Kouč Danilo Antič se navíc mohl spolehnout jak na veterány jako brankáře Foferku, tak na mladíky, vždyť třeba Mašek dal Čáslavi dva góly. Když připočteme zákulisní šikovnost, jako třeba při lovu Azilinona z Poříčí, Psáry se mohou dál zvedat.

Čtvrté Nespeky také po pádu z divize celkem udržely kádr pohromadě, během podzimu přivedly ještě Vrňáka s Ibrahimem, ale výsledky jako Čáslav neměly. Fotbal většinou předváděly dobrý, ale přes kvalitní dvojku v bráně Šimáček – Pettík dostávaly dost gólů (29). Na návrat do divize to tedy aktuálně nevypadá, ale to asi klub tolik netrápí, ke špičce soutěže pořád patří.

Na pátém místě končí podzim bojovný celek Poříčan. Trenér Miroslav Doležal právě na maximální dřinu svých oveček sází, zejména na malém poříčanském hřišti, ale letos to tam až taková hitparáda nebyla – pokud nevezmeme v potaz skvělé zápasy s Tuchoměřicemi a hlavně Psáry (oba 4:0).

Šesté jsou Tuchlovice, které asi čekaly víc. Vlastně určitě, jinak by neměnily trenéra. Zkušeného harcovníka Miroslava Supáčka, který tým uměl vytáhnout i na druhou příčku tabulky, vystřídal po nepříliš povedeném vstupu do soutěže Jiří Pazdera, bývalý kouč Slaného. Začal smolnou porážkou s Chlumcem, ale pak tým z Kladenska, který občas spoléhal i na pomoc ex-ligového špílmachra Folprechta, přece jen zabral a nějaké body vyválčil.

Sedmé Tuchoměřice jako další z nováčků výborně soutěž začaly, když doma porazily Tuchlovice a celkově mohou být spokojené, bodů mají dost. Přitom tým internacionála Jiřího Jeslínka šel do soutěže s téměř nezměněným kádrem, s jakým vyhrál před rokem a půl B třídu a poté skončil druhý v I. A třídě. Mužstvo hodně spoléhá na silnou ofenzivní složku reprezentovanou střelci Šehinim (6 branek) a Vegrichtem (5), občas vypomůže ještě i Jeslínek mladší, který hrával ligu a v téhle soutěži – krajském přeboru – ještě před nedávnem řádil v dresu Klíčan.

Kdo je vlastně osmý? Dejme na tabulku podle skóre a vycházejí nám Doksy, ač mají horší vzájemný zápas s Rakovníkem. Dokeský tým plul ve vlnách. Začal sérií proher, nicméně měl těžké soupeře a trenéři tým udrželi v pozitivní náladě. Přišly lepší výsledky včetně ceněného triumfu v derby s nedalekými Tuchlovicemi, ale následovala krize číslo dvě a říjen bez výhry. S listopadem se vrátila pohoda, mužstvo uhrálo šest bodů a trenér Martin Škvára, jenž do mužstva zabudoval hned několik borců z béčka SK Kladno, byl nakonec spokojen.

Rudolf Muzika, redaktor Deníku