Aleš Suchý rozhoduje krajské zápasy už od devadesátých let

Fotbalový rozhodčí Aleš Suchý pochází z Kladna, ale momentálně žije v Nymburce, odkud řídí úspěšnou firmu. Zápasy ve Středočeském kraji řídí už téměř třicet let.

„Končit ještě nehodlám. Dokud mohu běhat a mám kondici, chci se fotbalem bavit,“ řekl devětačtyřicetiletý rozhodčí SKFS.

Aleši, jste zkušený rozhodčí. Jak dlouho se pískání věnujete?

Začal jsem v roce 1994. Je to dvacet devět let.

Co vás v roce 1994 k píšťalce přivedlo? Byl jste předtím aktivní fotbalista?

V té době jsem už nehrál. Hrál jsem za mládež. K pískání mě přivedl pan Jágr, archivář SK Kladno. Seděli jsme spolu na tribuně a koukali jsme na zápas ČFL. Nepřijel pomezní rozhodčí a mával lajk z domácích řad. Říkal jsem si s kamarádem, že bychom mohli být také rozhodčí. Hned v pondělí jsme se šli na svaz přihlásit. Já vydržel doteď, on zhruba tři týdny. (smích)

Původem jste z Kladenska?

Ano. Hrál jsem za Novo Kladno. Jen krátce v mládeži.

Bylo pískání v devadesátých letech divočina? Stejně jako tehdejší doba?

Myslím si, že ne. Je to stejné jako dnešní fotbal. Samozřejmě úroveň se mění. Každá doba má svou výkonnost. Pískali jsme ještě za padesát korun. Nyní jsou paušály jiné. Vybavení je také lepší. Divočina to ale nebyla. I když asi bylo více inzultací, než je momentálně teď.

Když jste to nakousl, setkal jste se někdy vy osobně s inzultací?

Musím říct, že ne. Někdy k tomu mohlo být blízko, ale nikdy jsem to nemusel řešit.

Nikdy jste neměl pocit nebo chuť s pískáním praštit?

Asi ne, protože člověk poznává nové lidi nebo se vrací na místa, kde lidi zná. Je jedno, zda to jsou domácí nebo hosté. S některými se zkrátka rád vidíte, protože je znáte dvacet let.

Jakou nejvyšší soutěž jste pískal?

Byl jsem jako pomezní rozhodčí na divizi. Jednu dobu nás tam pouštěli na čáru. Ke každému zápasu jdu stejně. Nehledě na soutěž. Někdy cítíte, že je top zápas první s druhým, ale pak to proběhne v klidu a bez emocí. Top zápasy pro mě byly kdysi v Sedlčanech, kde jednu dobu chodilo na krajský přebor tisíc dvě stě lidí. To byla obrovská návštěva.

Jak dlouho v kuse pískáte ve Středočeském kraji?

Celou kariéru ne. Do I. B třídy jsem se dostal někdy v roce 1996 a od té doby jsem v krajských soutěžích. Momentálně pískám krajský přebor, ale i ostatní středočeské soutěže. Je mi to jedno. Člověk je rád, že si udržuje kondici a baví ho to. Kvůli penězům to nedělám. Rád se pohybuji mezi lidmi.

Jak hodnotíte práci současné Komise rozhodčích SKFS? Po tolika letech můžete srovnávat.

Spokojený jsem. Určitě tam je prostor pro zlepšení, nikdo není dokonalý, ale komise funguje. Obsazení máme včas. Kdyby to nefungovalo, tak to dají rozhodčí hned najevo. Dostali jsme také nové oblečení.

Obecně je ve fotbale málo rozhodčích. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří zvažují tuto profesi?

Poznají nové lidi, nové kamarády. Mohou rozhodovat utkání dvou týmů. Zažít ten pocit důležitosti, ale zároveň odpovědnosti. Pokud nemohou hrát fotbal, tak je to nejlepší cesta, jak se u našeho sportu dlouhodobě udržet. Jako rozhodčí se můžete dostat do vyšších soutěží snadněji než třeba jako hráč.

Dozvěděl jsem, že máte úspěšnou firmu na žaluzie. Jak se vám to povedlo skloubit? Je pro vás fotbal tím správným vyčištěním hlavy od podnikatelského života?

Začínal jsem bez auta, bez ničeho. Jezdil jsem metrem s batohem po Praze a po zákaznících. Postupně jsem si koupil první, druhé auto. Pak jsem přibral kolegu. Vše šlo postupně. Nic jsem nikde zadarmo nedostal. O víkendu je to opravdu vyčištění hlavy. Jakýmkoliv sportem zapomenete na všední starosti. Je to lepší relax, než sedět u televize a koukat na fotbal.

Jak dlouho byste ještě chtěl pískat?

Pokud dokážu běhat na hřišti a nebudu fotbal kazit, tak chci vydržet co nejdéle. Nemám stanovený žádný věkový limit. Vše je o kondici.

20.02.2023