Překvapila mě disciplinovanost hráčů, řekl prvoligový rozhodčí Hocek po šlágru přeboru

Osmatřicetiletý český prvoligový sudí Petr Hocek odpískal v sobotu utkání o první místo ve středočeském krajském přeboru mezi Dobrovicí a Velimí (1:2). Sám tuto soutěž pískal osm let své bohaté kariéry.

Rozhodčí pocházející z OFS Benešov nastartoval svou kariéru ve 20 letech. „Jsem ze Struhařova, kde ještě občas hraji za B tým IV. třídu, ale hodně opatrně, abych se nezranil,“ usmíval se Petr Hocek před rozhovorem.

Petře, jak se vám v sobotu pískalo v Dobrovici?

Bylo to pěkné utkání. Pískání jsem si užil. Samozřejmě jsem nechtěl udělat chybu, aby si lidé neřekli, že to pak může pískat kdokoliv. Nebo co vůbec na hřišti dělám. (usmál se) Přistoupil jsem k utkání jako v první lize.

Byl jste nervóznější? Právě proto, abyste si nepošramotil renomé?

Abych řekl pravdu, tak jsem nad tím celý pátek přemýšlel. Říkal jsem si, kam se to ženu. Pokud bych to pokazil, tak my lidi dají najevo, že nestojím za nic. (smál se) Nechtěl jsem udělat ostudu.

Pro každého rozhodčího je důležitá příprava na utkání. Jak probíhala u vás?

Zjišťoval jsem si fakta. Díval jsem se, kolik kdo dal gólů, jak se jim daří bránit a díval jsem se do tabulky, kde mě překvapilo, že měly oba celky stejně bodů. Očekával jsem nějaký bodový rozdíl. Říkal jsem si, že to utkání musí klapnout se vším všudy.

Měl jste v utkání nějaký krizový moment?

Nevím, asi jsem nedal záminku, aby takový moment nastal. Musím uznat, že oba týmy byly disciplinovaný. Ať jsem písknul, co jsem písknul, hráči obou týmů se vždy zvedli a neremcali. Hráli slušně. Na to, že se hrálo o první místo, tak mě to překvapilo. Krajský přebor jsem pískal osm let od dvaceti do osmadvaceti let, takže vím, jak šílení dokážou někteří hráči být. Tentokrát byl klid.

Mohlo to být i vaší prvoligovou autoritou?

Možná ano. Spíše je na to ale připravili trenéři. Když jsme vylezli na hřiště, tak mi kapitán jednoho týmu řekl, že mě čeká trochu jiný zápas, než když jsem pískal Slavii. (smál se)

Za asistenty jste si vybral Jakuba Čermocha a Zdeňka Bartůška. S nimi jste dříve jezdil v krajském přeboru.

Je to tak. Ujali se mě, když jsem pískal ještě I. B třídu. Oba jsou o deset let starší. Vzhlížel jsem k nim a jezdili jsme spolu pět let každý týden. Stali se z nás kamarádi. Jezdili jsme s rodinami na dovolené a v zimě na hory. Když mi byl nabídnut postup do divize, tak jsem se obou zeptal, zda mám jít nebo zůstat s nimi. Oba mi řekli, ať jdu. Jinak bych nešel.

Ze vzájemné spolupráce jste nic nezapomněli? Fungovalo to?

Bylo to hrozně příjemné pískání, jako bychom spolu pískali před týdnem. I v autě a pak na společné večeři jsme zavzpomínali. Někdo nám našel, že jsme spolu pískali přesně před deseti lety poslední zápas.

Za tři sezony FORTUNA:LIGY máte na svém kontě čtyřicet odpískaných zápasů v pozici hlavního rozhodčího. Kam byste to chtěl ještě posunout?

Pro mě to je neskutečný výsledek. Stejně jako střelce, tak i rozhodčího zajímá stovka. Rád bych odpískal sto prvoligových duelů.

Musím se zeptat, jak těžké bylo přepnout? Ve čtvrtek jste pískal utkání Baník – Slavia a v sobotu hned Dobrovice – Velim.

Tak pískám už nějaký pátek a dovedu se připravit, každopádně to bylo jiné. Každá soutěž se píská jinak. V lize je trend hru pouštět. Kdybych to takhle pustil v Dobrovici, tak se hráči pokopou. Level musí jít níž. V okresním přeboru chtějí třeba pískat úplně vše. Tam by chtěli hrát bezkontaktně. (usmíval se)

Máte ještě šanci prorazit na mezinárodní scénu?

Neusiluji o to, protože neumím jazyk. A navíc mi bude v červnu třicet devět let.

Jaký největší zápas jste kdy pískal?

Teď jsem momentálně plný utkání Ostrava – Slavia, kde se také rozhodovalo o titulu. Tak asi ten.  

18.05.2022